Poslední dobou čteme a slýcháme čím dál častěji o špatné ekonomické kondici našeho státu. Když si ovšem uvědomíme, že si stát může dovolit luxus v podobě financování institucí typu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, až tak zlé to asi nebude.
RRTV stojí daňové poplatníky několik desítek milionů korun. Tvrdit, že tato instituce někomu nic dobrého nepřináší, by bylo velmi troufalé. Rada totiž slouží nejpočetnější zájmové skupině v České republice – udavačům, donašečům a věčným stěžovatelům. Těm nejspíše nikdo nevysvětlil, že pobuřující reklamy či pořadu se lze snadno zbavit vypnutím přístroje či přepnutím programu. Nevadí, díky Radě totiž mohou ukojit své choutky a neustále ji zaměstnávat natolik smysluplnými podněty jako je podezření pro nevyváženost a neobjektivitu pořadu, mylné informování o začátcích pořadů nebo si mohou postěžovat, že se na televizní obrazovce objevil pořad s výskytem vulgarismů v nevhodnou dobu.
Rada osvícených regulátorů pak zasedne a vydá verdikty jako třeba tento: „Odvysíláním pořadu Sněženky a machři po 25 letech 20. listopadu 2010 od 20:00 hodin a v repríze 21. listopadu 2010 od 12:55 hodin na programu Nova, ve kterém se objevily zejména vulgarismy „kurva, píča, sere, vyseru“, se provozovatel dopustil porušení povinnosti nezařazovat do programů pořady a reklamy, které obsahují vulgarismy a nadávky, kromě uměleckých děl, v nichž je to z hlediska líčeného kontextu nutné.“ (zdroj: digizone.cz, kompletní seznam výplodů z 23. zasedání Rady lze nalézt v tiskové zprávě zde).
Řekněte sami, není to za 64 milionů korun ročně obdivuhodný výkon? Udavač je šťastný, že pomohl dopadnout padoucha a Rada je spokojená, že opět posunula svět ke světlejším zítřkům.
Vyšlo na numerato.blog.idnes.cz
