Domněnka o minarchistech a anarchistech

Mám takovou domněnku. U libertariánů se můžeme mnohem častěji setkat s tím, že se postupně z minarchistů stávají anarchisty (respektive anarchokapitalisty) než že by se myšlenkově posunuli opačným směrem. Tuto domněnku jsem získal na základě debat, které vedu s lidmi ve svém okolí, a také jak postupně sleduji myšlenkový posun některých libertariánů, jejich blogy nebo postoje, které sdílejí na sociálních sítích. Navíc mám pocit, že řada minarchistů má vlastně značné pochybnosti o tom, jestli by něco jako „malý stát“ mohlo fungovat, a často ani nemají zcela jasno v tom, kde jsou hranice toho, co stát má a nemá řešit. Podle mě mají mnohdy nakročeno k tomu, aby se stali anarchisty.

Mám na vás pár otázek. Budu rád, když mi alespoň na některé z nich odpovíte v diskusi pod článkem nebo třeba na Facebooku.

  • Sdílíte moji domněnku?
  • Setkali jste se už s případem, že by se z anarchisty stal minarchista?
  • Změnilo se i vaše přesvědčení? Stali jste se postupně z minarchisty anarchistou nebo naopak?
  • Jak dlouho váš „posun“ trval?
  • Dokážete popsat hlavní faktory nebo argumenty, které vedly k vašemu posunu?

Mimochodem jsem si vzpomněl na celkem zajímavé diskusní vlákno na fóru mises.cz, kde přispěvatelé popisují, jak se dostali k libertariánství a jakou v roli v tom sehrávala výchova. Takové věci mě vždy zajímají. Je na nich totiž docela dobře vidět, že žádný univerzální návod na to, jak se stát libertariánem, ve skutečnosti neexistuje. Čili můj závěr je takový, že libertariánem se může stát každý. Proto bychom naše úsilí  – přesvědčovat druhé – neměli opouštět :).

9 komentářů

  1. Tomas napsal:

    Sdílíte moji domněnku?
    Ano

    Setkali jste se už s případem, že by se z anarchisty stal minarchista?
    Ne, ale moc anarchistu neznam.

    Změnilo se i vaše přesvědčení? Stali jste se postupně z minarchisty anarchistou nebo naopak?
    socan/nezajem o politiku -> liberal -> ancap

    Jak dlouho váš “posun” trval?
    3-4 roky

    Dokážete popsat hlavní faktory nebo argumenty, které vedly k vašemu posunu?
    Ron Paul (2007+), Daily Paul (2007+) a stovky tamnich diskuteru, Stefan Molyeux (2011+)

  2. koběr napsal:

    Stal jsem se postupně z etatisty minarchistou a z minarchisty anarchistou. Trvalo to celé asi 8 let, začalo to během studia na VŠE, hlavní díl dokonala snadná dostupnost „Jehovistických příruček“ ((c) Jan Macháček) v elektronické podobě a možnost je v elektronické podobě číst (tehdy se tomu říkalo PDA). Hlavní argument bylo asi to Rothbardovo „je to otázka spravedlnosti proti zločinu“ – a jeho důsledné uplatňování na vyvracení vlastních zažitých stereotypů. Když jsem se pak po letech dostal ke knížce „Obhajoba neobhajitelného“ Waltera Blocka, tak to bylo vlastně takové deja vu. Co se týče přesvědčování dalších, tak si myslím, že s tímhle „morálním“ přístupem je těžké začínat, je to až příliš daleko za hranicemi „běžného“ – a že to, co Rothbard v první části toho argumentu odmítl „analýza externalit a transakčních nákladů“, je pro běžné lidi srozumitelnější cesta.

  3. Marek Numerato napsal:

    ještě přidávám odkaz na facebookové diskusní vlákno, kde jsou také zajímavé odpovědi (dokud se nerozjel flame o živnotním prostředí :))

    http://www.facebook.com/humanactioncz/posts/315568025220571

  4. Karel Vlk napsal:

    Za sebe muzu domnenku potvrdit. Byli i doby kdy mi treba statni centralni bankovnictvi neprislo jako takovy zlocin. Ale od te doby uz jsem zjistil, ze statismus a socialismus nikam krome do pekla nevede.

    O ekonomiku jsem se zacal hloubeji zajimat kdyz mi bylo asi 16 a ja byl v USA jako exchange student. Ze komunismus a fasismus je zlo jsem vedel uz od mala, ale teprv tehdy jsem se zacal poradne zajimat o to jak funguje svobodny trh a jeho principy. To jsem se docela povazoval za Republikana, coz obcas jeste delam, ale uz jsem si vedom toho, ze nekteri Republikani nejsou o nic lepsi nez Demokrati.

    Casem jsem si uvedomil, ze svoboda je jen jedna a nelze ji rozdelovat na ekonomickou a osobni a ze vsechno vladni nasili je zlo at uz ma jakekoli jmeno, a stal se ze me libertarian. K tomu mi urcite pomohl Ron Paul a organizace jako Mises Institute a vlastni dedikace, ze budu dobry clovek a nebudu ignorant, a samozrejme Internet. Z TV bych jeste zminil show Andrewa Napolitana a Johna Stossela.

    K anarchokapitalismu jsem se vlastne dostal tak, ze jsem koukal v cem vsem je zapleteny stat a postupne jsem odebiral vrstvy, u kterych nebylo esencialne dulezite aby v nich mel stat prsty, abych videl, jak maly by mohl byt, az nakonec nic nezbylo.

    A ted jsem tady a je mi neco pres 20.

  5. Jan Svoboda napsal:

    Sklony k individualismu a anarchismu jsem mel jiz od mala. Ne „rebelske“ ale ve smyslu odmitani vynucene autority bez dobreho zduvodneni.
    Rodina byla a je svobodomyslna. Ja vzdy respektoval doporuceni a smysluplne zakazy rodicu a na druhou stranu jsem mel duveru.

    V mladi jsem byl takovym naivnim liberalem, o politiku jsem se prilis nezajimal dokud jsem nemel volebni pravo.

    Moje vedome uvedomeni si skutecneho politickeho postoje prislo s lisabonskou smlouvou, klimatickym hoaxem a poznanim skutecneho chodu politiky.
    K Misesovi jsem se dostal pres Rona Paula (prednaska – youtube) a na nej skrze objevene prirovnani k Farageovi na netu, jehoz videa jsem prekladal.

  6. libertarian napsal:

    Ja som libertarian ako remeň. A to na základe velmi konkretnych a hlboko preskumaných argumentov o škodlivosti štatu. A za podpory LIBINSTu a libertarianskej literatury.
    Žial, som už príliš starý, a príliš dlho sa zaoberam touto témou – a preto považujem uvahy libertarianstvo vss. minarchizmus za síce intelektualne zaujímavé, ale pre prax zbytočné. Dnešna spoločnosť je tak hlboko zahrabana v etatizme, že pri pohľade z tej hlbky sa minarchisti a anarchisti skoro ani nelíšia.
    Ja už teraz začínam obhajovať tretiu cestu :“katastrofizmus“. Je to moja „sukromná“ teória, podla ktorej môže etatizmus zahynuť iba v dôsledku globálnej (minimálne kontinentálnej) ekonomickej (finančnej) krízy, hyperkrízy sprevádzanej hyperinfláciou, zničením svetovej meny. V dôsledku takejto krízy a hladomoru sa (možno) zmení myslenie ludí a voliči nasledne zrušia štat. Táto cesta je podla mna trochu realnejšia ako cesta PRESVIEDČANIA ludí o škodlivosti štatu.

  7. qedstar napsal:

    Zdieľam libertarianov katastrofizmus. Presviedčanie väčšinou nikam nevedie.

  8. Matěj Šuster napsal:

    Jsem minarchista, ale je pravda, že asi neznám žádného anarchistu, z něhož by se později stal minarchista.

    Nicméně z jistého pohledu je mezi „státem“ a „dobrovolným sdružením“ jen relativně malý rozdíl.

    Myšlenkový experiment:

    Máme dejme tomu první generaci amerických osadníků, kteří si založí novou obci a jednomyslně se shodnou na její „Ústavě“ („stanovách“). Všichni s tím souhlasí, tudíž tu máme dobrovolný svazek.

    Dejme tomu, že tato obec se stane v souladu se svou ústavou / stanovami členem nějaké širší asociace obcí, přičemž na tuto širší jednotku převede v souladu se svou ústavou část svých pravomocí. Prvek dobrolnosti je v tomto svazku stále zachován.

    Postupně se ale rodí druhá, třetí, čtvrtá generace — potomků původních osadníků, která již výslovný souhlas s původní ústavou obce nedali, ale jsou jí přesto vázáni (mají právo ji změnit, ale opět jen v rámci této ústavy). Jsou povinni dodržovat pravidla obce, která byla přijata v souladu s touto ústavou, tedy mimo jiné dotyčné obci (popř. i oné výše zmíněné vyšší jednotce — asociaci obcí) odvádějí nějaké pravidelné platby (stejně jako člen bytového družstva nebočlen společenství vlastníků jednotek).

    De facto jde o dobrovolný vznik něčeho, co je těžko odlišitelné od státu; závisí pak jedině na tom, jaká pravidla si původně ujednali a jak moc jim záleží na osobní svobodě a podobných liberálních hodnotách.

    Takovýto dobrovolně vzniklý kvazi-stát může mít velmi liberální pravidla, ale může mít klidně i ta nejpřísnější a nejdrakoničtější pravidla, proti nimž je dnešní Česká republika rájem svobody. ;)

    Tím chci říct, že mě tenhle rozdíl minarchismus / anarchismus zase až tak nebere a většinu diskusí na toto téma považuju za poměrně dost zmatených. ;)

  9. Marek Jaklovský napsal:

    - Sdílíte moji domněnku?
    Ano

    – Setkali jste se už s případem, že by se z anarchisty stal minarchista?
    Ne

    – Změnilo se i vaše přesvědčení? Stali jste se postupně z minarchisty anarchistou nebo naopak?
    Ano, z minarchisty anarchistou

    – Jak dlouho váš „posun“ trval?
    Od 14 let, kdy jsem si přečetl Misesův Liberalismus jsem dlouho věřil v minimální stát, o anarchismu jsem vlastně nic nevěděl, v televizi pod tím označením vystupovali vždy jen nějací šáhlí komunisté. Nenáviděl jsem drogovou represi. Pak jsem začal poslouchat punk, to mě taky dost ovlivnilo. Definitivně mě přesvědčil kámoš, když mi během pár minut vysvětlil, že anarchie znamená bezvládí :D. Od té chvíle to bylo jasné, vládnutí člověka člověku (otroctví) se mi vždycky bytostně příčilo :).

    – Dokážete popsat hlavní faktory nebo argumenty, které vedly k vašemu posunu?
    Pochopil jsem, že vlastnictví může existovat přirozeně bez státu, stačí si ho bránit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Social Widgets powered by AB-WebLog.com.