Co nás ve škole také „učili“

Jste-li několik let účastníkem vzdělávacího procesu, utváříte si postupně obrázek o tom, co jsou jeho nejslabší místa. Já jsem jich „objevil“  několik, od financování přes udílení titulů po základní princip státního školství, kterým je vzdělávat jedince podle potřeb státu, s čímž je spojeno přehlížení jedinečnosti každého člověka.

Kromě systémových nedostatků jsem však ve škole narážel i na drobnosti, které mi utkvěly v paměti a dodnes nechápu, jak vlastně souvisely se vzděláním a proč na ně byl ve škole kladen důraz. Jedná se o podivné (nelogické a do značné míry ponižující) metody, které nás – žáky měly donutit k disciplíně. Zde jsem si připravil takový stručný výčet povinností, které od nás škola vyžadovala:

  • Před hodinou tělocviku jsme měli pravidelně nástup před vyučujím, kde měl vždy jeden žák ze třídy hlášení, kolik nás je, kolik lidí chybí apod.
  • Na tělocvik jsme museli mít jednotné úbory, na základce klasika červené (kluci)/modré (holky) trenky, bílé tričko, na gymnáziu jsme se mohli demokraticky (!!!) domluvit na barvě trička, ve které bude celá třída cvičit.
  • Museli jsme si linkovat okraje v sešitu. To jsem zažil i ve druháku na gymplu o fyziku. Kdo neměl okraje, dostal pětku.
  • Když vešel učitel do třídy, museli jsme ho pozdravit tak, že jsme povstali. To samé jsme museli dělat i když do třídy vešel nějaký jiný učitel. Platilo i na gymnáziu.
  • Žáci, kteří si dovolili sedět na chodbách ve škole na zemi (lavice totiž chyběly), byli napomínáni za to, že se dopouštějí něčeho vrcholně nedůstojného.
  • Důsledně byl hlídán pohyb žáků po škole v přezůvkách. Kvůli tomu čas od času docházelo k absurdním hádkám mezi učiteli a žáky, zda lze konkrétní druh bot používat jako přezůvky.
  • Na včasný příchod žáků do školy dohlížela hlídka, která zapsala každého, kdo přišel do školy později než pět minut před začátkem vyučování. Nikoho nezajímalo, zda si běhěm pěti minut zvládnete odložit věci do šatny a dokážete stihnout začátek hodiny. Z pozdního příchodu na vyučování jste byli obviněni automaticky. Kdo se na seznamu opozdilců objevoval opakovaně, ten byl potrestán důtkou.

Pevně doufám, že za ta léta, co jsem ze školy (mé zkušenosti popisují zhruba stav v letech 1990-2002 ), došlo v řadách pedagogů ke generační obměně a mezi učiteli dnes převažují jedinci nezatížení dementními návyky z dob minulých a na nesmyslných pravidlech se již tolik nelpí. Přesto ale vždy nevěřícně kroutím hlavou, když se pustím do debaty s některým ze svých vrstevníků, který považuje veškerou buzeraci, jíž jsme si prošli, za nějakou výhodu, která nás posunula o nějaký krok vpřed oproti mladším ročníkům, takovou mírou buzerace již nezatížených.

A co vaše vzpomínky na nesmyslná pravidla a buzeraci na školách? Podělte se o ně s námi v komentáři pod článkem :)

Aktualizace: Díky reakcím na tento článek (copak nám to nějak uškodilo? apod.) mi došlo, že jsem zapomněl napsat jednu důležitou věc. Ten čas, který jsme strávili linkováním sešitů, jsme měli se mohli něčemu přínosnému učit. Klidně formou edutainmentu, dívat se na nějaký film, hrát nějakou hru, která rozvíjí strategické myšlení. Sedět místo toho v hospodě a sdílet s přáteli životní zkušenosti. Ten čas, který učitelé věnovali tomu, že nám sešity kontrolovali, mohli věnovat výkladu látky. Ten čas, který jsme v hodinách tělocviku věnovali nástupům, jsme mohli věnovat pohybu, nějaké hře. Když sedíte šest, sedm hodin v lavicích, myslím, že je každá minuta, kdy se můžete hýbat dobrá. Takže vás všech, kteří relativizujete, a říkáte, vždyť nám to neuškodilo, nezabilo nás to, se ptám, fakt vám přijde užitečné zabývat se plněním nesmyslných pokynů, když se místo toho můžete vzdělávat nebo prospívat svému tělu :)?

 

 

30 komentářů

  1. bejbl napsal:

    Vážený,
    použiji větu z jednoho, kdysi kolujícího mailu: ,,Nevím, jak jsme to vůbec mohli přežít.“ To, co popisujete a nazýváte,,buzerací“, za mých školních let nepřišlo nikomu jako buzerace, zbytečnost, nebo nesmysl. Všechna Vámi popisovaná konání, měla svůj důvod a smysl, který můžete, nebo nemusíte pochopit, či vnímat. Před hodinou tělocviku, jsme postávali buď před školní budovou a hromadně jsme se přesouvali buď na stadion, nebo do jiné budovy, kde byla tělocvična a to ve dvojstupech, nevpadali jsme při tom, jako stádo,ženoucí se na pastvu. Je celkem pochopitelné, že v takovém případě, se třídní kniha nenosila s sebou a proto žák, který měl ten den určenou službu, předal informaci o počtu žáků i chybějících. Bylo také pravidlem, že vyučující, počty kontroloval, zvlášť, jednalo-li se o běhání na vzdálenost několika km ve volné přírodě. Nemohu přijít na to, co bylo v takovém případě buzerací-ponižováním, či zbytečností. Linkování okrajů v sešitech, nás učilo udržovat určitou úpravu při psaní a myslím si, že to se buzerací roznodně nazvat nedá. To, že žáci pozdraví povstáním svého vyučujícího, považuji za projev úcty k autoritě učitele, tedy jak k někomu, kdo se mě snaží předat vědomosti a zkušenosti, tak i zpravidla ke staršímu. Nic nepochopitelného, ani omezujícího v tom nenacházím. Na školních chodbách se za nás nesedávalo, byli jsme rádi, že se po nich můžeme proběhnout po 50-ti minutách sezení v lavici a za to jsem byli také napomínáni, protože občas docházelo k úrazům při pádech apod. Přezůvky byly standardem všude na školách, nedovedu si totiž představit, kdyby žáci chodili ve školních prostorách v botách, ve kterých právě přišli z venkovního podzimního,nebo zimního marastu. Osobně bych nechtěl takovou školu denně uklízet a udržovat. To, že se má chodit včas, je pro někoho naprosto normální záležitost a tím, že se nám snažili ve školách vštípit určitý řád a první návyky a přístup k zodpovědnosti sám za sebe, nemohu při vší úctě k autorovi článku, nazývat ,,dementními návyky“, ani ,,buzerací“ a dvolím si poochybovat o tom, že pan pisatel zná skutečnou podstatu obou použitých výrazů. Škola přece není jen instituce, která má do člověka nasypat vědomosti, ale také institut, který učí základům chování, dává první impulsy pro tvorbu charakterových vlastností, tedy jistým způsobem vede každého z nás do života.Osobně vidím a vnímám většinu nároků, které jste popsal, jako záležitost vhodnou pro výchovu a integraci člověka ve společnosti.

    1. Marek Numerato napsal:

      Já se ptám, jak mě to všechno připravilo na každodenní život? Proč mě někdo nutil do „stejnokroje“? Běžně se oblékám tak, abych se cítil příjemně, ne abych měl na sobě oblečení stejné barvy jako okolí.

      Všechna ta hlášení nás měla připravit jen na to, abychom mlčky přecházeli všudypřítomnou buzeraci ze strany úřadu – koukejte se ohlásit, koukejte donést lejstro, koukejte vyplnit formulář o sčítání lidu.

      Přezůvky jsou samozřejmě v pořádku. Do té míry, že požadujete, aby člověk měl na sobě boty s čistou porážkou a nedělal vám v budově bordel. Jestli jsou mu ale pohodlnější pantofle nebo boty se zakrytou patou – kecky, do toho už vám nic není.

      Dále píšu „hlídka, která zapsala každého, kdo přišel do školy později než pět minut před začátkem vyučování.“ Tak proč do toho pletete něco o chození včas? K čemu vás připravuje v životě? Když potřebuju stihnout obchodní schůzku nebo dopravní spoj v 8:00, nepotřebuji být na zastávce v 7:55. Prostě tam musím být v 8.

      „Škola přece není jen instituce, která má do člověka nasypat vědomosti, ale také institut, který učí základům chování, dává první impulsy pro tvorbu charakterových vlastností.“ / Myslím si, že správnému chování naučíte ostatní tak, že jim půjdete dobrým příkladem, nikoliv tak, že je budete nutit, aby dodržovali nesmyslná pravidla. Kromě toho, toto by měla řešit rodina a ne škola. Škola by měla být službou, která vám poskytne vzdělání. Vy si za to také patřičně zaplatíte.

    2. MMister napsal:

      Bejble, koukám, že jste založením poddanský člověk. Když už tolik vychvalujete systém vojenského školství, je načase, abyste se do něj vrátil, protože:

      1) Neumíte oddělovat jednotlivé myšlenky do odstavců a váš výplod se nedá číst.
      2) Neumíte napsat uvozovky.
      3) Neuvíte, že se správně píše „po 50 minutách“.

      Takže mazejte do třetí třídy, tam to do vás natlučou.

      Na rozdíl od vás jsem chodil školy také v jiné zemi. A teď se podívejte na rozdíly:

      Nikdy nemusel mít cvičební úbor.

      Nikdy jsem nemusel mít přezůvky.

      Nikdy jsem nemusel učitele oslovovat titulem, natož titulem, který nemá (profesor).

      Nikdy jsem nemusel hlásit, kolik nás chybí na tělocviku, a nikdy jsme se nemuseli přesouvat organizovaně — kdo by to byl řekl, že žák dokáže tělocvičnu najít sám?

      Nikdy jsem nemusel učitele pozdravit potupným stáním v pozoru.

      Nikdy jsem si nemusel linkovat sešit ani do něj dělat okraje, žádného učitele totiž nezajímalo, co si píšu do sešitu.

      Nikdy nikomu nevadilo, jestli sedím na zemi na chodbě nebo třeba na zábradlí.

      Nikdy nikoho nezajímalo, v kolik přijdu do školní budovy, a — pro lásku boží! — učitelům bylo celkem jedno, pokud někdo dorazil o minutku později do hodiny.

      What up?

      1. Marek Numerato napsal:

        „Na rozdíl od vás jsem chodil školy také v jiné zemi.“

        Když jsem se o tom bavil se spolužáky na vejšce, tak i oni, přestože studovali v českých školách, byli většinou nezatíženi tím, co jsem znal já. U nás to byl asi extrém. Ale divím se, že takové metody mají pořád své zastánce :)

        1. MMister napsal:

          Tak třeba nás v ČR nikdy nikdo nebuzeroval za typ přezůvek (prostě jsme museli mít přezůvky) a nemuseli jsme mít stejnej úbor (snad ani v první třídě, ale to si moc nepamatuju už) a nemuseli jsme nikde bejt 5 min před začátkem hodiny.

          Ale jinak jsem zažil všechno, byť třeba jenom s některejma učitelama.

  2. ortega napsal:

    Jak píše kolega bejbl, „Všechna Vámi popisovaná konání, měla svůj důvod a smysl“ — tak bezpochyby, stejně jako na vojně. Abych měl dobře fungujícího vojáka, který nezapochybuje o rozkazech nadřízeného v bitvě, musím zlomit jeho ducha, rozdrobit jeho individualitu a naučit ho pracovat jako poslušné kolečko ve stroji.

    „nedovedu si totiž představit, kdyby žáci chodili ve školních prostorách v botách, ve kterých právě přišli z venkovního podzimního,nebo zimního marastu.“ — to je strašně jednoduchý: jděte v zimě do JAKÉKOLIV JINÉ VEŘEJNÉ BUDOVY a získáte naprosto konkrétní představu. Ach, tohle je tak krásnej příklad zpětné racionalizace, že se mi chce plakat. Mozek je schopnej dočasně úplně vymazat fakt, že v žádné jiné instituci povinné přezůvky nejsou (kromě návleků v nemocnicích, tam je to jasný), aby ochránil hluboce zakořeněnou představu, že škola je dobrá (která byla samozřejmě vštěpena ve škole).

    S těma přezůvkama je to o to absurdnější, že učitelé se přezouvat nemuseli. Takže bahno se do školy stejně nosilo. O bahno totiž vůbec nešlo, samozřejmě, cílem je vždycky zdůraznit a vštípit žákům ten rozdíl mezi autoritou, která může všechno, a obyčejným občanem.

  3. Richoleque napsal:

    Teď jsem si vzpomněl, že náš třídní učitel ve čtvrté třídě na základní škole (krom toho, že kluky bil) nás vždycky jako trest nutil psát vyjmenovaná slova. Např. 50× napsat do sešitu všechna vyjmenovaná slova. A museli jsme to dělat doma, ne ve škole. Tenkrát jsem se hrozně bál to nedonést, dneska bych ho poslal do prdele, šmejda. Holt lídr kandidátky Morální očisty regionu.

  4. Hynek napsal:

    Klasická škola jednoduše stojí na principu, že učitel je nadřazený žákovi. To znamená, že za něho nese zodpovědnost. Učitel obvykle získá pocit, že když dítě nebude dostatečně kontrolovat, vyroste z něho horší člověk. Můžeme se bavit, co už učitelé přehánějí a co považujeme za nutné.

    Podle mě je však potřeba změnit základní paradigma vnímání. Tím myslím vnímat děti jako rovnocené partnery, od kterých se také můžeme strašně moc naučit. Domnívám se, že snad jakékoliv vzdělání musí fungovat oboustranně – jinak nikam nevede. Měli bychom tedy respektovat, že dítě o naše rady občas vůbec nestojí – vždyť se také často po čase ukazují jako nesmyslné. Nemáme právo jim nic přikazovat, ale ani povinost jim nic poskytovat.

    Dávám přednost všem dobrovolných kontraktům. Pracoval jsem se stovkami dětí a nenarazil jsem na žádné, se kterým by se nedalo komunikovat rovnoceně.

  5. Karel Machala napsal:

    Zrovna včera mě napadlo ještě něco – mnozí lidé odsuzující jakoukoliv dětskou práci (i dobrovolnou u velkých dětí, které se chtějí něco učit prací za peníze) zároveň nemají problém s dětskou prací nedobrovolnou a zdarma, jen když je prováděna pod hlavičkou školské instituce.
    Myslím, že Marek má pravdu. Dělá se spousta věcí, které nemají se vzděláním nic společného a jejich výsledkem pak často navíc je, že vyvolají u některých žáků odpor k vědění vůbec. V lepším případě jen odpor ke konkrétní škole a lásku k získávání vědění jiným způsobem. V horším případě je působení školy na vzdělávání kontraproduktivní.
    Navíc každý jsme jiný a to v centrálně řízeném systému nejde zohlednit. Centrálně řízené školství odpovídá režimu centrálně plánované ekonomiky, a ta, jak už dnes většina lidí asi ví, nefunguje. Může někdo obhajovat jiné než pestré různorodé svobodné vzdělávání, není-li zastáncem centrálně řízené ekonomiky a necítit v tom rozpor? Mezi výsledky svobodného vzdělávacího systému a centrálně řízeného bude podobný rozdíl, jako mezi výsledky ekonomiky jižní a severní Koreje, západního a východního Německa kdysi, apod.

  6. Joska napsal:

    Co povinné hromadné návštěvy zubaře?

    1. Marek Numerato napsal:

      taky si vzpomínám :). To už je spíš systémová záležitost a nevím, jestli za to může školství nebo zdravotnictví. Každopádně když nás patnáct čekalo v čekárně a všichni jsme museli poslouchat, jak Franta Vomáčka za dveřma řve, protože mu vrtají zuby, to byl taky zážitek :)

  7. Marek Jaklovský napsal:

    Jako dítě jsem měl spoustu času, nadšení, snů a zájmů. Ale škola si našla cestu, jak mi zprotivit učení a poznávání, přitom mrhat mým časem v marné snaze ve mě koncentrovanou nudou vzbudit „ty správné“ zájmy.

    Často se člověk naučí sám za jediný den víc, než ve škole od učitelů za půl roku. Lituji každého dne stráveného ve škole.

    Někteří jsou přizpůsobivější a dokáží přes všechnu snahu škol o dokonale nezajímavý výklad v sobě zájem o probíraná témata vzbudit a školní čas více či méně využít ke svému rozvoji.

    Přesto nepochybuji, že nebýt státního školství, byla by společnost mnohem vzdělanější a kultivovanější.

  8. Petr napsal:

    Bohudík jsem něco takového nezažil.

    Gymnázium jsem absolvoval těsně před koncem minulého režimu, VŠ až v novém, takže se dotknu jen toho gymplu.

    Nevím čím to bylo, ale připadal jsem si tam, při rozhovorech s vrstevníky, jako v jiném světě.
    Přezůvky byly dobrovolné (v případě nebezpečí extremní špíny, jako je sníh, deštivé počasí a pod. však hlídal školník a posílal nekompromisně přezouvat, což chápu), linkování sešitů neexistovalo stejně jako jejich kontrola a většina učitelů slyšela jen na pane/paní. Když jsem jednou omylem ředitele oslovil „soudruhu řediteli“ tak se na mě utrhl, že spolu nejsme v žádný partaji.

    Podle bejbla by to bylo sémě anarchie a neřesti, ale paradoxně ti, kteří pokračovali na VŠ neměli žádné problémy s dalším studiem a většina pak první ročník absolvovala s minimem úsilí a mohla se věnovat třeba i přípravě na další ročníky již v tom prvním.
    Mezi spolužáky při srazech tak potkávám většinou úspěšně podnikatele, malé i velké, pár advokátů i právníků nadnárodních korporací, úspěšného makléře z N.Y. burzy, soudkyni i starostu velkého města.
    Všichni ale mají jeden společný problém. Nelinkují sešity a nepřezouvají se. Hrůza.

  9. Jiří Malý napsal:

    Učím na základce a mohu vás uklidnit, že většina nelogičností je jen zdánlivá a pokud ne, tak dnes přežívá jen u starších a ve školství dosud přežívajících kolegů.

    Vstávání na začátku hodiny je pro žáky jasným přechodem mezi přestávkou a hodinou. Ne všichni jsou schopni slyšet zvonek a zařídit se podle toho. Ono zdravení při vstupu osoby do třídy je vyžadováno spíše žáky, protože poskytuje příležitost udělat pořádný bordel.

    Podobně je na tom hlášení při tělocviku. Tzv. nástup umožní učiteli shromáždit dítka, která se obvykle rozlétnou po celé tělocvičně ve snaze se co nejrychleji zranit, a rychle zjistit, jestli dnes bude cvičit aspoň někdo nebo ne. „Dresy“ požadovány samozřejmě nejsou, ale někdy je potom těžké rozlišit cvičební úbor a běžné oblečení.

    Hlídání včasného příchodu se běžně neřeší, ale před pár lety jsme ho museli na pár měsíců zavést, protože jeden gang deváťáků začal chodit tak akorát, aby jeho členové stihli při vstupu do třídy přidržet učiteli dveře. Nebo i později.

    Rýsování okrajů vyžadují dnes již jen ti nejotrlejší učitelé. Většina žáků totiž není ani po devíti letech školní docházky schopna narýsovat rovnou čáru 2 cm od okraje.

    Přezůvky jsou věčné téma. Osobně bych to nijak neřešil, ať si každý chodí v čem chce. Kdo má ale pořád poslouchat stížnosti uklizeček, kolegyň a posléze i ředitelky. Pro učitele je jednodušší přidat se k pedagogickému davu.

    Sezení na podlaze žáky moc nebere. Naštěstí, protože řadu kolegyň stále vytáčí, sedne-li si nebohé dítko na lavici místo na židli.

    1. Marek Numerato napsal:

      Ten pozdrav jsem měl asi vypustit, není to tak podstatné a odvádí to pozornost. Ale už jsem na to reagoval, přidám to i sem:

      „jo, pozdrav je z toho všeho asi největší prkotina, chápu, že když několik lidí zdraví jednoho, tak je divný, aby se překřikovali „dobrý den“. Sám nemám dostatečnou fantazii, ale myslím si, že se dá najít lepší způsob než zdravit vstáváním“

      Na druhou stranu, jak poznamenal MMister, na vejšce se také nezdravíme, proč tedy na střední nebo na základce ano…

    2. MMister napsal:

      „Ne všichni jsou schopni slyšet zvonek a zařídit se podle toho.“ Nechápu, jak by se měli zařizovat.

      „Ono zdravení při vstupu osoby do třídy je vyžadováno spíše žáky, protože poskytuje příležitost udělat pořádný bordel.“ WTF?

      „Tzv. nástup umožní učiteli shromáždit dítka, která se obvykle rozlétnou po celé tělocvičně ve snaze se co nejrychleji zranit, a rychle zjistit, jestli dnes bude cvičit aspoň někdo nebo ne.“ Huh? A kvůli tomu musí stát děti v pozoru a jedno musí mít na starost hlášení? Spadl jste z Měsíce?

      „„Dresy“ požadovány samozřejmě nejsou, ale někdy je potom těžké rozlišit cvičební úbor a běžné oblečení.“ Pardon?

      „Rýsování okrajů vyžadují dnes již jen ti nejotrlejší učitelé. Většina žáků totiž není ani po devíti letech školní docházky schopna narýsovat rovnou čáru 2 cm od okraje.“ A proč by to měli umět? K čemu to je?

      „Kdo má ale pořád poslouchat stížnosti uklizeček, kolegyň a posléze i ředitelky. “ Uklízečky jsou snad placené od toho, aby uklízely, ne? Kolegyně jsou slepice, které chtějí dětem poroučet, jinak jim do toho vůbec nic není. A ředitelka si stěžuje na co?

      1. Jimmy Hayek napsal:

        Těžko hledat ve školství racionalitu, když ho ovládají ženský :-)

  10. Aleš napsal:

    Nikdy nezapomenu na pořadové cvičení v tělocviku (Vpravo v bok!) a taky na hod granátem, taková skvělá průprava pro život.

  11. Hynekrk napsal:

    Vzpomínám si na to, že pokud učitel přišel pozdě, tak předseda třídy musel třídu hlídat a neukázněnce napsat na tabuli. Nemělo to žádný význam, protože na to učitelé pak kašlali a předsedu jen zjebali za to, že ve třídě není klid. O velké přestávce museli všechny děti opustit budovu a jít na dvůr, což bodlo zvlášť tehdy, pokud byl člověk nachlazen. Super byly takové věči, že když jeden dva lidé něco udělali a nepřiznali se, tak po škole byla celá třída.

  12. Pavel Tichý napsal:

    Dobrý den pane Numerato.
    Nevěřím, že to je Vaše skutečné jméno, myslím, že máte jiné, které nechcete zveřejnit. To mi přijde rochu v rozporu s revolučností Vašeho článku, ale to skutečně není důvod tohoto mého příspěvku.
    Myslím, ze máte v hlavě pěkný zmatek a dovolim si Vám vysvětlit proč: Po dobu svého života jsem měl možnost studovat na různých školách. Na komunistické základní a střední škole, na porevolučni vysoké škole a program MBA na americké universitě. Nedá se tedy říci, že bych neměl zkušenosti z ruzných typů škol. A vite co měly všechny tyto školy společného? Autoritu vyučujícího, disciplinu žáků a miru nespravedlnosti, která vyplývala z práv pedagoga. Cílem školy není totiž jenom to naučit žáka nebo posluchače určité množství kvantitativních informaci a to pokud mozno bezbolestnou formou, ale vštěpovat i určité etické základy jako je například respekt ke druhému človéku (pozdravení), respekt k ostatním (včasné přichody), příslušnost ke skupině ostatních-dnes by se řeklo týmového ducha (dresy) a mnoho dalších. Je pochopitelné, že takovéto postupné vštěpovávání pravidel a povinností je pro žaky nepřijemné, bolestné a je jim to protivné. Dává jim to ale základ pravidel do budouciho života. Chcete-li zhubnout, musíte PRAVIDELNĚ cvičit, chcete-li se něco naučit, musíe se PRAVIDELNĚ učit. Musíte tedy mít návyky, smysl pro povinnost, které musíe někde získat. A také od toho je škola, aby tyto návyky ve Vás vypěstovala zdánlivě nesmyslným drilem. Zivota není jenom o tom, že si budete chodit kamkoli kdykoli, učit se co budete chtít a to, že z Vás udělá svobodného člověka nové generace. Já si to nemyslím a jsem rád, ze takový nejsem.
    Pavel Tichý.

    1. Marek Numerato napsal:

      nevím, proč bych měl skrývat svoje jméno, nevím, o jaké mluvíte revolučnosti. Já školu beru jako službu. Kdyby byla poskytována na volném trhu, bylo by jejím primárním cílem předat dětem/žákům nějaké vědomosti. Málokdo by byl asi ze svého ochoten platit za to, že se k jeho dětem budou chovat jako k podřízeným vojakům.

      Pozdravení – čtěte ještě jednou, psal jsem o formě pozdravu, nikoliv o tom, jestli je vůbec nějaký pozdrav na místě

      Včasné příchody – čtěte ještě jednou, nepsal jsem o včasných, nýbrž předčasných (příchod o 5 minut před začátkem výuky) příchodech

      Dresy, týmový duch, příslušnost ke skupině ostatních – jste kolektivista (což btw prokazujete celým vaším příspěvkem), pokud něco takového chcete vynucovat.

      Přirovnání k situaci, kdy chcete zhubnout, je naprostý nesmysl. Chci-li zhubnout, jde o mé dobrovolné rozhodnutí, a samozřejmě je jen na mně, jakých metod se rozhodnu využít.

  13. jigssaw napsal:

    Nevím, jak zrovna tohle souvisí se státním školstvím. Všechny body jsou věcí školního řádu, který si školy spravují sami. Opravdovou podstatou je, že ve vedoucích pozicích ve školách jsou blbci, co neumí napsat kvalitní školní řád bez buzerací.

    Na volném trhu by se pravděpodobně objevili na oněch pozicích objevili kvalitnější lidé, ale nelze říct, že ty body, které jste napsal, diktuje stát. Pouze k nim nepřímo vede.

    Připadá mi, že je ten článek je trochu zavádějící a schválně z něj má vyplývat, že ty body přímo diktuje stát.

    1. Marek Numerato napsal:

      Stát chápe školství tak, že má sloužit zájmům kolektivu. Na volném trhu, za předpokladu, že by školství bylo skutečně odvětvím, do kterého stát nezasahuje, by mohly školy obstát jedině tak, že by se snažily poskytnout co nejkvalitnější službu zákazníkovi (dětem, popř. jejich rodičům). Pokud tedy zákazníky něco štve, školy by se tomu snažily vyhnout. Státní školy takovou motivaci nemají. Nemusí reagovat pružně, nemusí jít na ruku poptávce, ale státnímu úředníkovi, inspektorovi, ministrovi…

      Takže se státním školstvím, to, o čem píšu, souvisí. Že ty body přímo diktuje stát, jsem ale nenapsal, ani nebylo mou motivací to, aby to z něj vyplývalo.

      „Ve vedoucích pozicích ve školách jsou blbci, co neumí napsat kvalitní školní řád bez buzerací.“ Souhlasím.

  14. Kníže ze Švermova napsal:

    Pane Numerato, doufám, že se v příštích parlamentních volbách rozhodnete kandidovat za Svobodné! Přeji Vám hodně štěstí! Solo con voi!

  15. Petra Roza napsal:

    Tak jsem si přečetla článek a komentáře. A tak nějak jsem se přestala divit, že to tady v té naší republice vypadá jak vypadá. Když si někdo dovolí napsat, že škola pro něj byla jen ztráta času, tak už není co řešit. Jen doufám, že takových lidí bude časem ubývat, ale v koutku duše tomu sama nevěřím. Když jsem četla komentáře snad nejvíc jsem cítila bezmocný vztek na autora článku i na přispěvatele, pravda ne všechny. Pár let jsem učila na ZŠ, už dávno, ale to co dějě dneska nemá obdoby. Autorovi článku přeji, aby sám za pár let na vlastní kůži pocítil, kam to on a jemu podobní nevzdělanci dopracovali. A jen tak na okraj…cizina….USA a školní uniformy….to je celkem v pořádku, že? Ale stejné oblečení POUZE na hodinu tělocviku? To je opravdu neskutečná šikana.

    1. Marek Numerato napsal:

      No, o úrovni českého školství říká něco už to, že v něm učí lidé, kteří neumí ani pořádně číst.
      „škola pro něj byla jen ztráta času“ – to jsem nikde nenapsal, psal jsem o určitých momentech, které byly ztrátou času

      „USA a školní uniformy….to je celkem v pořádku, že?“ Nepodsouvejte. Za sebe jsem proti uniformám. Ale je to věc, do které nemám co mluvit, pokud se na tom rodiče (děti), škola domluví.

      „podobní nevzdělanci“ – tím jste jen prokázala svou ubohost, skoro je mi vás až líto

  16. […] nás ve škole také učili, humanaction.cz, 2. listopadu […]

  17. Dušan napsal:

    Tak jsem pročetl článek a je z něj znát jakási autorova averze ke školství, ať by se ve školách dělo cokoliv.
    Proto k jednotlivým „buzeracím“ (má docházka na zákl. / střední 93 – 06)
    – nástup na tělocviku … níže píšete, že vám jde o to, ušetřit každou minutu, přesně to nástup ušetřil. Dále se při něm domluvilo, co se bude cvičit apod.
    – jednotné úbory jsem nikde nezažil, naštěstí, to je fakt
    – úpravy u sešitů, které se odevzdávaly (třeba jsme měli sešity na písemky nebo úkoly) se dá pochopit, přece jen to musí být jakž takž k přečtění. Jinak je to zbytečnost
    – pozdrav učitele je normální, jaké jiné řešení byste viděl? Hromadné zabučení? Nehledě na to, že hromadné zvednutí celé třídy mnohokrát upozornilo nepozorné a pospávající, že je čas :)
    – to jsem nezažil, my lavice měli :D
    – tahle připomínka je také absurdní. Doma také nechodíš v botách od sněhu, bláta a našláplých hoven.
    – tak tohle jsem také nezažil. To jste chodil do školy Hitlerjugend ne? Každopádně absurdní. I když si vzpomínám, že jsem také od některých učitelů slýchával, že 5 minut před vyučováním být na místě a mít připraveno. Ale u nás se to moc nehrotilo, chodil jsem na ZŠ, která se skládá z mnoha pavilónů (jestli znáte film Bota jménem Melichar, tak do oné ZŠ :D) a tak ve vyšších ročnících se člověk mnohokrát přesouval z jednoho pavilonu do druhého.

  18. […] Ve treti tride dostala za ukol napsat, co delala o prazdninach. Rozsah byl stanoven na jednu stranku sesitu. Co udelala Prasecihlava? Shrnula ve ctyrech strucnych vetach svuj prazdninovy program (jedna veta na dva tydny prazdnin ji pripadala az az). A protoze ani dvojite radkovani (v pred-pocitacove dobe to znamenalo proste kazdy druhy radek vynechat) ji nepomohlo roztahnout ctyri vety na celou stranku, na jeji druhou polovinu nakreslila tri kuratka. No, nakresilila…jelikoz Prasecihlava kreslit neumi, obtahla sablonu kuratka na pravitku, ktere kazdy spravny skolak musel mit, aby si nalinkoval okraje! (note: clanek o nesmyslech ceskeho skolstvi) […]

  19. Michal napsal:

    Také bych zastával názor, že linkování sešitu či přezouvání do bačkor působí výchovně. Zároveň stejně jako pozdní příchody. Příchody a odchody učí žít člověka v tomto systému.
    Pokud bych byl učitel a viděl někoho sedět na zábradlí (ve škole u schodů), rozhodně by se mi to taky nelíbilo, ne z důvodu samotného zábradlí, ale z možnosti, že spadne.
    Jsem pro to, aby svoboda jednotlivce nebyla zbytečně omezována, ale nadřazená je svoboda celku.
    Jo a když někdo chce studovat dnes může po netu ve „svém“. Pokud ale chodí do instituce, měl by respektovat její pravidla.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>

Social Widgets powered by AB-WebLog.com.