Česká politika tento týden žije a ještě nějaký ten den určitě bude žít kauzou Davida Ratha. Vysoce postavený politik je obviněn ze spoluúčasti na úplatkářské aféře a ze zneužívání evropských fondů. O jeho vině či nevině v tomto případě nechť rozhodnou jiní.
Já si ovšem k celé kauze neodpustím dodat, že i kdyby David Rath zpronevěřil či ukradl milionovou hotovost nalezenou v jeho bytě, šlo by vzhledem k činům, jež v minulosti napáchal, o pouhou kapku v moři. Připomeňme si, že David Rath je jedním z nejhlasitějších zastánců přerozdělování, vysokého zdanění a jedním z nejvýznamnější propagátorů myšlenky, že bohatí mají povinně přispívat na život chudým. Jinými slovy Rath vždy usiloval o legalizaci krádeže ze strany státu. Na heslu bohatým brát, chudým dávat, postavil David Rath svoji politickou kariéru. Já tvrdím, že už toto samo o sobě je gaunerství a zločin. Zločin mnohem silnějšího kalibru, než je zpronevěra či krádež pár desítek milionu korun. Na to by se nemělo ani v těchto dnech, kdy je Rathova kauza v plném proudu, zapomínat. Mělo by si to připomenout i stádo poslaneckých svatoušků, kteří v tom „jeli“ s Rathem. Ačkoliv nyní Davida Ratha politici jako Bohuslav Sobotka, Jiří Paroubek či Miroslav Kalousek hlasitě odsuzují, k propagátorům zločiného robinhoodismu patří i oni.
Stejně tak by nám nemělo uniknout, když se v těchto dnech mluví o zneužívání dotací, co je vlastně podstatou dotací. Někdo (např. stát či Evropská unie) musí někomu peníze ukrást, aby mohl následně někomu jinému dotaci poskytnout. Ke krádeži tedy dochází již na samotném počátku, ve chvíli, kdy jsou shromážďovány prostředky pro dotace. Chceme-li bojovat proti nepravostem, bojujme proti dotacím, ne pouze proti jejich zneužívání.
